Naše přehrada

25. října 2005 v 15:17 | NETVOR |  Historie Plumlovské přehrady
I když úřední název je Plumlovská, pro nás je Stichovická.

Projekt naší údolní přehrady předcházel odborný geologický průzkum celého údolí, ale především místa, kde má být postavena hráz.
Co bylo příčinou stavby této přehrady?
Především kolísání množství vody v našem potoku. Nízká voda trvala často celé měsíce a nastával citelný nedostatek vody. Spodní vody se ztrácely a tím působily značné nesnáze našim obyvatelům. Studny s pitnou vodou byly prázdné, ale i koryto našeho potoka bylo téměř vyschlé.

Naproti tomu přívaly vod při jarním tání, nebo při dlouhotrvajících deštích způsobily náhlé stoupnutí vody a tím veliké záplavy. Proto tato přehrada nemá mít za úkol jen zamezit náhlým velkým vodám, ale především má regulovat odtok vody. V době velkých přívalů vod se voda zachytí v přehradní nádrži, ale jen ta část, která by se jinak vylila z řečiště. Její odtok se potom prodlouží na delší dobu.
Dosud naše rybníky plnily tento úkol alespoň částečně, i když při velkých přívalech vod naprosto nedostatečně.
Připomeňme si alespoň některé živelné pohromy.
Ze záznamů se dovídáme, že několikrát ročně, především při jarním tání, ale i při dlouhotrvajících deštích byly u nás povodně. Největší pohromu způsobila voda snad v r.1563, kdy se protrhly hráze našich rybníků. Při velkých a nenadálých přívalech vod tonuli lidé i dobytek. Voda také vyplavila mrtvá těla na mostkovickém hřbitově, který byl tehdy kolem kostela. Vyplavená mrtvá těla byla zanesena vodou do polí. V kronice se dočítáme, že podobné pohromy stihly naše vesnice v r.1591 po velkých lijácích. Stejná situace nastala v r.1610, kdy se po velkém a náhlém přívalu vod protrhl Hamerský, Podhradský, Zlechovský a Stichovský rybník. Voda zaplavila vesnice, které ležely pod rybníky až k Prostějovu.
Ale i v našem století, 8. dubna 1900 - na Květnovou neděli, se následkem dešťů a prudkého tání sněhu rozvodnila Hloučela tak, že rybníky nestačily vodu zachytit. Valila se přes hráze. Všechna stavidla byla vytažena, cesty mezi domy, zvláště ve Stichovicích byly pod vodou a hrozilo nebezpečí, že se hráze protrhnou. Naštěstí přestalo k večeru pršet a voda pozvolna opadávala.
V r.1920, na počátku července následkem průtrží mračen, způsobila velká voda na ještě nedostavěné přehradě značné škody. Protrhla hráz a valila se vesnicí, kde brala všechno, co jí přišlo do cesty.
Proto naše přehrada musí být za normálního stavu vody naplněna jen neúplně, aby v případě náhlého přívalu mohla zadržet proud vody, který by jinak zpustošil celé okolí.
Tak Zemský výbor markrabství moravského zažádal dne 30.11.1911 o povolení ke stavbě údolní přehrady na potoku Hloučela, na katastru Stichovic a Plumlova. Návrh stavby byl vypracován již v r.1909. Význam a účel přehrady byl nesporný a bylo zdůvodněno i vybrané místo pro stavbu. Obecně mají být přehrady zřizovány v roklinách skalnatých, otevřených a zavírajících se, aby byly pevnou pánví při zadržování srážkových vod.
Po více než dvou měsících bylo svoláno stavební řízení zástupců Plumlova a Stichovic u mlýna F. Umlaufa ve Stichovicích. Zúčastnili se celé obecní výbory, aby se k této záležitosti vyjádřily a zaujaly stanovisko.
Téměř všichni byli proti a své negativní stanovisko podali písemně tehdy c.k. okresnímu hejtmanství v Prostějově. Vyjmenovali všechny zápory, které tím vzniknou. Doporučovali prohloubení dosavadních dvou rybníků, zesílení a zvýšení jejich hrází, což bude mnohem lacinější. V dalším spisu navrhovali vybudování přehrady nad Hamrami. Ale Zemský moravský výbor v Brně, po vyšetření všech důvodů proti stavbě přehrady všechno zamítl a rozhodl o přípustnosti, rozsahu, způsobu a podmínkách stavby (22. prosince 1911).
Dle tohoto rozhodnutí měla být stavba dokončena do pěti let. Byly sepsány dohody mezi obcemi Plumlovem a Stichovicemi. Zemský výbor koupil potřebné reality a kromě toho byly sepsány dohody s obcí Stichovice, se správou velkostatku knížete Liechtensteina na Plumlově a dalšími. S odhadnutou cenou jako náhradu za vyvlastněné objekty téměř všichni souhlasili.
Celá záležitost byla ukončena s přáním, aby tato začínající se stavba nádrže přinesla hodně užitku.
A tak oba rybníky na západní straně Stichovic, Vítkovský nebo také Valchovský zvaný Stichovický a Zlechovský, budou tvořit "Údolní přehradu".
Valchovský rybník, všeobecně zvaný Stichovický, jakož i Zlechovský patřily do r.1912 městu Prostějovu. Každý třetí rok se v každém tomto rybníku konal rybolov, to byla veliká událost a bývala dostaveníčkem celého kraje. Byla tam veliká ovocná zahrada se stoly pro hosty.
V létě tam bývalo příjemné posezení v chládku. Konaly se zde národní slavnosti a zábavy. Přicházeli sem lidé ze širokého okolí - hlavně z Prostějova. Prodávalo se zde výtečné pivo a víno. Bylo to nejoblíbenější výletní místo.
Stavba údolní přehrady byla povolena vodoprávním výměrem c.k. okresního hejtmanství v Prostějově, ze dne 22.12.1911 (čís. 37.502/H). Stejným výměrem byly schváleny plány.
Stavba přehrady byla zahájena v říjnu 1912. Pole a louky okolo rybníků byly vykoupeny zemí Moravou za 1000,- K za měřici. Byl vykoupen i mlýn, který tam stál a měl i právo výčepu lihovin. Ten byl vykoupen od města Prostějova, jemuž patřil.
Stavbu započal v srpnu 1912 Ing. Dr. Karel Navrátil - vrchní zemský stavební rada. Bylo vybráno nejvhodnější místo pro stavbu. Ale už 1. srpna 1914 byla práce na přehradě přerušena, protože vypukla 1. světová válka. S výstavbou bylo pokračováno až po válce.
Protože během stavby neměl být Stichovický rybník vypuštěn, musela se hráz sypat do tohoto rybníka. Aby mohla být vypuštěna voda ze stavební jámy, byla vyhloubena jímka 400 m dlouhá, zhotovená ze dvou štětinových stěn. Ty byly od sebe vzdáleny 2 m. Byly použity piloty o průměru asi 30 cm a fošny až 12 m dlouhé, silné 10 cm. Při stavbě hráze musel být zrušen přítok vody na levém břehu k mlýnu F. Umlaufa. Mlýn byl zrušen a jeho majitel byl odškodněn částkou
55 000,- Kč.
Po válce bylo se stavbou pokračováno od dubna 1921. Vedení stavby převzal Ing. Vladimír Vrtěl. Kromě našich lidí pracovali na stavbě také italští zajatci. Těžili kámen ze skály tam, kde je dnes parkoviště. Skála se odstřelovala a ručně pomocí vozíků na kolejích se dopravovala na hráz. Od té doby se tato skála nazývá Taliánská skála. Velké kameny se kladly na povrch a drobné kameny, které se drtily v tzv. drtičích, se sypaly do středu hráze.
Za zmínku stojí vzpomínky žen, pamětnic stavby. Italští zajatci, kteří tam lámali kámen, byli mladí, většinou dobře urostlí, opálení, tmavovlasí a hezcí hoši. Líbili se děvčatům a ta za nimi chodila ze širokého okolí. V té době rostla u náhonu před stichovským dvorem rostlina, Jalovec chvojka (Juniperus sabina) jejíž odvar způsoboval samovolný potrat. Rostlina byla stále lámána, až úplně vymizela.
Ale vraťme se ke stavbě přehrady, která pokračovala svým tempem dále. Až konečně v r.1933 mohla být naplněna vodou. Stavební náklady se oproti projektu značně zvýšily - až dvanáctkrát.
Kolaudace byla provedena v červenci 1936 Zemským úřadem v Brně.

Pozn.: Název Zlechov prý pochází od původního majitele mlýna (mlelo se tam do r. 1914). Byla to rodina velmi zlá a proto byla nazývána hanácky "zlé chov" (rod), z toho potom Zlechov.


Zdroj a dobové fotografie: Llimaka
 


Aktuální články

Reklama